A představte si to ticho…

…kdyby lidé říkali jen to, co vědí.

Tento citát Karla Čapka jsem mívala společně s jeho kresbou vložený za obalem sešitu češtiny. A jednou, při zkoušení, se na to paní učitelka podívala a řekla: Svatá pravda. A já na to často myslím. Na slova pana Čapka i na slova učitelky češtiny. Teď víc, než kdy dřív. Ano, stejně, jako mnohé jiné, mě nenechává v klidu komunikace ohledně volby prezidenta.

Nebudu zde rozjímat nad kandidáty samotnými. Každý si můžeme zvolit toho svého či k volbám nejít. O čem přemýšlím jsou voliči – veřejně známé osobnosti a jejich vyjádření. Mají tito lidé vůbec tušení, jak jsou jejich názory používány? V lepším případě jako zbraně na protikandidáta. V tom horším se stávají argumentem pro ty, kteří nepřemýšlí. Jsou šířeny, kopírovány, citovány. Někdy věcně, někdy hystericky. Využívají je další média. Je to běžná věc, nic překvapivého.

Překvapivé a svým způsobem trapné je, když ředitelé gymnázií, politické osobnosti nebo „celebrity“ hlásí do světa prohlášení a moudra, která svědčí o neznalosti dějin nebo faktů. Logicky potom následují dementi odborníků na historii, a ti už svá tvrzení podložená mají. Co to říká o těch, kteří takto bezmyšlenkovitě a možná cíleně sdělují veřejně polopravdy a lži? Že jsou nevzdělaní? Nebo to dělají se záměrem poškodit? Nebo jen tak „plácají“? Nevím, snad to vědí oni sami. Ale napadá mě: Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.

Ticho léčí.