Diagnóza: špatná pověst.

Znáte to. Už mi není osmnáct, nějakou praxi bych taky měla, tak mi drzost a zkušenosti našeptávají, že si můžu dovolit nesouhlasit s nešvary několika firem, jejich manažerů, leaderů, ředitelů, majitelů či dalších zodpovědných. Globálně vzato, s něčím podobným jsme se asi setkali (nebo se na tom podíleli) všichni. Nebo naši kamarádi. Nebo kolegové, současní i minulí. Lidem totiž pusu nezalepíte a přesně tady to začíná. U mluvení. Sdílení informací, příběhů, pocitů a dojmů. Na konci toho všeho může být třeba velkej průšvih. A my všichni zodpovědní manažeři se potom divíme, kde se stala chyba.

Nedaří se najít zaměstnance? Odcházejí tažní koně? Atmosféra ve firmě houstne?

Diagnóza je jasná: Špatná pověst. Interní a externí. Příznaky: nebolí. Aspoň ze začátku je všichni velmi rádi přehlížíme. Je to pohodlnější, proč si to nepřiznat. A pak je mnoho důležitějších věcí k rozhodování, že jo? Musíme přece řešit efektivitu zaměstnanců a obchod a pak taky to, co stojí za nepříznivým cashflow. A je zřejmé, že otázku PROČ tak tomu všemu je, nemáme moc rádi. Řešíme důsledky a ne příčiny.To se pak tlačí na HR managery, aby zjišťovali, co je špatně. Problém je, že to vlastně nechceme slyšet. A dáváme to najevo tak dlouho, až nám to zaměstnanci nechtějí říct. A povědí to jinde. A následky? Číhají všude. A dovedou znepříjemnit život.

Problém najít zaměstnance?

Ne a ne najít nové členy týmu? Ohřejí se u vás maximálně rok a zmizí? Nebo už jste to dotáhli tak daleko, že přijdou na pohovor a pak, když jim slavnostně oznámíte, že zvítězili, vám oni velmi neslavnostně sdělí, že už nemají zájem? Kde to vázne? Rozhodně nevsázejte na to, že vám otrávený zaměstnanec řekne narovinu, proč bere do zaječích. Upřímně? Proč by to dělal… Interně pak nezapomeňte všude říkat, že to vlastně není škoda, že odešel a že venku čeká hromada dalších a lepších. Ehm… tak proč je teda ještě nemáte?

Co ale určitě máte, je ostuda. A špatná pověst. Protože to, co zaměstnanec nesdělí vám (třeba protože se snažil tolikrát a k ničemu to nebylo), zcela určitě povypráví jinde. Doma, na pivu, v nové práci, ve fitku a bůhvíkde ještě. Tuhle lavinu už nezastavíte a nikoho nezajímá, jak pravdivá celá situace je. Bohužel.

Problém získat projekt?

Taky se vám zdá, že nějak ztrácíte body v tendrech? A že tam, kde jste mívali dveře otevřené, se pomalu zavírají? Drtí vás konkurence? Ptáte se po prohraném tendru jeho zadavatele na to, proč jste zase byli druzí? Otevřete oči a hledejte souvislosti. Přece se nespokojíte s tím, že „bohužel vedení se rozhodlo upřednostnit jiného dodavatele vzhledem k ceně“. Interně samozřejmě sdělte zaměstnancům svoji obvyklou výmluvu na téma „konkurence dumpla ceny“, ale dobře víte, že je to jinak. Nebo ne? Nesedí náhodou v dané firmě váš bývalý zaměstnanec? Nebo jeho kamarád? Nebo kamarád kamaráda, který už dávno ví, že s vámi raději ne? Svět je prostě malej.

Dejte si na něj pozor!

Další zaměstnanec odchází? Sám od sebe a tvrdí, že za lepším? Jaká troufalost. No dobře, tak se sejděme a vymysleme, jak na něj. Oficiálně mu popřejeme mnoho štěstí. A neoficálně? Ano, budeme varovat ostatní. To je přece naše povinnost, ne? Pomluvíme ho, kde se dá, protože kdo neskáče s námi, skáče proti nám. A vůbec nepřemýšlejme nad tím, že když to uděláme jednou, tak (etika stranou) to projde. Když dvakrát, je to hnus. Když třikrát, stane se z toho norma a dříve nebo později se to otočí proti nám. A budeme prostě „ta firma“, která tohle svým ex zaměstnancům dělá. A jsme kde? Jsme zase u následků špatné pověsti. Protože upřímně, kdo se k nám pohrne, když se tohle rozkřikne? A že se to rozkřikne, na to si vsaďme.

Zrcadlo aneb firma má takové zaměstnance, jaké si zaslouží.

Dobrá zpráva pro zaměstnance je, že pracovních nabídek jsou aktuálně mraky. Špatná zpráva pro zaměstnavatele je vlastně tatáž. Z toho vyplývá jediné: neplácejte o tom, jak dobrá firma jste, když nejste. Ten, kdo vás ohodnotí jsou vaši zaměstnanci. Vaše pověst bude přesně taková, jakou vám udělají právě oni. A dodavatelé, externisté, klienti. Chovejte se k nim s ohledem na tenhle fakt. Korektně. Nenechte se vydírat, ale zamyslete se, zda je nutné uhýbat, neplnit sliby, dehonestovat nebo za zády pomlouvat. Protože ten, kdo nakonec bude tratit, jste jenom vy. Pokud vás tedy donekonečna nebaví shánět někoho nového, protože ti, co odešli, nestáli za nic…

P.S.: Proč o tom píšu? Protože aktuálně pomáhám „zvedat“ ze země 3 takové nešťastné firmy, které „moc krásně“ dojely na svoji pověst. Jestli se to podaří, to zatím nevím. Ale o tom, že „ve firmě XYZ rozhodně ne, tam je to hrozný, ždímou lidi, neplní sliby a vůbec to tam není takový, jak říkají“, jsem už slyšela mnohokrát. Bohužel.