Někdo chodí za zábavou do kina. Vypadá to, že já se začnu chodit bavit na polické zastupitelstvo. To poslední mi připomnělo legendární francouzský film, scénář a režie Francis Veber. Víte?
Přišla jsem pozdě, uznávám. Do práce dojíždím 45 minut a být někde
v 17 hodin je na mě trochu brzy. Odhaduji, že takových je nás více. Naštěstí ta tvrdošíjná neochota vedení radnice k on-line přenosu dostala trochu „flákanec“. Našel se dobrovolník, který sám a na své náklady zastupko natáčí a vkládá na jím vytvořený a provozovaný web. Všichni občané se tedy mohou, i když s mírným zpožděním, podívat na jednání a vystupování zastupitelstva jejich města. Krok kupředu, chválím. Ještě, kdyby vzešel z radnice, to by bylo na potlesk. Takhle bohužel. A není zač, pánové.
Kauza práskač
Vypadá to, že jsem o nic nepřišla. Diskuze veřejnosti totiž právě začala. Po nevinné prosbě ohledně nepříjemných příkrých schodů na místním hřbitově a trochu málo uvěřitelnému divení se pana starosty „a proč za mnou kvůli tomu nikdo nepřijde“-proč asi, proboha, přichází téma, které mě zajímá. V minulém blogu jsem to nakousla. Festival, jehož pořadatelé rok co rok porušují noční klid, situaci řeší policie, lidé jsou poškozováni hlukem a bojí se o tom mluvit. Proč? To jsem se dozvěděla od několika lidí přímo na zastupku. Jsou hájení. Super. Vypadá to tedy, že kdo pobere od města dotace, dostane výjimku na základě legislativně chybně připravené vyhlášky, každoročně ho řeší policie, je zřejmě ohroženým druhem. Jako sýček nebo bobr. A jako takový může ničit životy jiným lidem. Děkujeme.
Festival tedy proběhl. Vzhledem k tomu, že mě místní mocipáni jejich ochranářstvím nutí ke zcela nesvobodnému odjezdu z domu v termínu, kdy se tahle bezohledná atrakce děje, vzdálená přes 600 kilometrů jsem se v klidu vyspala. Lidé v Polici ale ne. Pořadatelům nestačila ani kontroverzně udělená výjimka do 01:00 (čili o tři hodiny delší šikana) a kašlali na to. Někomu ve městě zřejmě došla trpělivost a zavolal policii. Ostatně se vždycky našel někdo takový, jenom pan starosta šíří informaci, že si stěžuje pouze jeden jediný člověk (vážně?!). Policie konala. A teď… tradááááááá! Pořadatel se vyplakal do městského zpravodaje, jací jsou dneska lidé práskači.
Duševní blackout, fakt
Nekecám. Jaké bylo moje překvapení, když mi někdo ze sousedství poslal odkaz na vydání městského měsíčníku. Pan pořadatel se pochválil a mluvil o myšlence lidství, kterou s festivalem spojuje. Lidství, hahaha. A posteskl si, že je někdo prásknul a oni museli zaplatit pokutu, a to je nespravedlivé, protože dávají prachy na charitu. Pokud má vedení města ztrátu soudnosti ve vztahu k těmto hodným hochům, jak jim s oblibou říkají, pak mají tito hodní hoši zřejmě naprostý blackout, co se sebereflexe týče.
Sečteno, podtrženo
Kašli na pravidla, šikanuj lidi. Radnice Tě podpoří jak výjimkou (proti vůli občanů), tak finanční dotací. A víš co? Kašli i na tohle a nebuď vděčnej. Udělej z radních klidně ještě větší hlupáky (jim to evidentně neva) a vytři si s nimi zadek. A když se někdo, mimochodem po právu, ozve, napiš o něm do městského plátku, že je práskač. V Polici to, totiž, funguje.
To je pěkná bilance, co? Kdyby šlo o nevěru, má pan starosta (i místostarosta) trofejní paroží. Nevím, co mu naroste, když ho takhle vypečou vlastní chráněnci. Ostuda určitě.
Sázka?
Pan starosta nebo místostarosta (pardon, trochu mi ti dva splývají) na zastupku říkali, že pořadatelé vyjádřili v měsíčníku svůj názor, a že to může udělat každý. Tak jo. Koukla jsem na pravidla a napsala reakci. Uzávěrka je za pár dní. Myslíte, že to otisknou? Ne. Už mám vytipovaných 7 různých důvodů k zamítnutí. Tak schválně, brzy uvidíme. Sázky přijímám.
P. S.: když to nezveřejní oni, bude to tady na blogu a v několika dalších periodikách. Se mi ten text docela povedl, tak si ho přece nenechám pro sebe, že jo:)
Omlouvám se.
Měla bych se omluvit. Na minulém zastupitelstvu jsem se nepředstavila a pan starosta to trochu řeší. Má pravdu, nepředstavila. Běžně to dělám a udělala bych to i tehdy, pokud bych začala hovořit sama od sebe. Vzhledem k tomu, že jsem reagovala na jeho, v naprostém klidu vyslovenou lež, na etiketu jsem zapomněla. Běžně nezapomínám. Běžně se ale nesetkávám s takovými lháři. Omlouvám se, to jsem nezvládla. Ale na druhou stranu, už se známe a možná víme, co od sebe čekat. Stačí mi, když se nebude v mé přítomnosti zjevně lhát. Názor můžeme mít každý jiný, s tím jsem v pohodě. Naprosto.