To jsou žně, co? Aspoň pro zaměstnance teda jo. Tahle doba jim přeje a ti, kteří něco umí (vlastně i neumí), jsou lákáni, motivováni a loveni. Časy jsou naopak komplikované pro zaměstnavatele. Odborníci i nekvalifikovaní pracovníci nejsou. Situace je, jaká je.

Nebudu tady trapně předstírat, že mi nelichotí zájem zaměstnavatelů. Lichotí, a moc. Mám upřímnou radost ze všech pracovních nabídek. I když aktuálně na všechny odpovídám stejně záporně, poctivě je čtu. Zajímá mě, co firmy nabízejí a hlavně způsob, jakým to dělají. Z každého inzerátu si odnáším nějaký dojem a inspiraci. A někdy docela zírám.

Jak šel čas…

Není mi dvacet. Pár zaměstnavatelů jsem vystřídala. Ne moc, spíš málo. I tak můžu hodnotit. Pracovní prostředí, výhody, investice do zaměstnanců, šéfy. Od dob, kdy jsem byla ze všeho na větvi a zírala, jako vyvoraná myš, se hodně změnilo. Člověk moudří a získává zkušenosti. V tom není žádnej fígl.

… přibývalo benefitů

V prvním zaměstnání jsem byla ráda, že se ke mně chovali slušně. A že nával blbých nálad služebně starších kolegyň byl snesitelný (někdy). A že dobře míněné rady do života (nejen profesního) myslely všechny uklizečky upřímně. Vlastně to bylo docela milé. Šéfové – muži byli spravedliví a většinou odtažití (díkybohu), šéfové – ženy byly více osobní, občas nezvládající vlastní emoce. Ale no tak, bylo to v minulém století. Všichni se teprve učili, o čem to šéfování a řízení vlastně je. O benefitech se tehdy ještě nevědělo. I přesto byly: Stravenky. Tehdy výhoda a důvod k radosti.

Další job. Ten už byl fakt dream. Milované PR (fakt, Public Relations už existovalo) a hodně psaní. I kreativita. Produkční práce, dostatek samostatnosti a hodně lidí. A tím pádem mraky setkávání se a možností poznávat obchodní partnery, osoby z médií a sem tam politiky. To bylo ono. Příležitosti dělat si názor, odhadovat protivníky a učit se je znát. Začínající svoboda v práci, home office a kolegové zcela jiného ražení než ti před tím. Inteligentní. Někdy složití. Někdy nečitelní. Ale korektní a za všech okolností přátelští. A benefity? Firemní kultura a výše uvedené. To víte, nové století, moderní pojetí, vzdělanější vedení.

Mega friendly atmosféra, teambuildingy, benefitový systém, home office, moderní pracoviště, podpora, vzdělávání a nejlepší SW i HW. Pomalu jsem té nabídce tehdy nerozuměla. Mělo to něco do sebe. Prvotní strach z větší a řízené společnosti se po čase vytratil. Oželela jsem rodinnou atmosféru a pochopila, že volnost, důvěru a prostor pro vlastní rozvoj mi malá firma asi nedá. Benefitů plno. Svobody taky. Někdy, bohužel, až příliš. U některých kolegů se ukázalo, že svobodu chápou jako anarchii. Jak se to říká? Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. I přes to – podpora zaměstnanců v té době byla obrovská. Příkladná. V té době, podotýkám…

A zase malá firma. Už poslední. S dokonalým produktem. S jiným typem vedení. Ne tolik korporátním, spíš někdy one man show. Tím jednodušší. S klienty z celého světa. Každý je originál, každý charakterizuje mentalitu jedné země. To je benefit. Škola vztahů a poznávání. Taky trpělivosti a asertivity. Nejen s klienty. Benefity?  Hlavně to, k čemu jsem došla přes všechna zaměstnání.

Vztahy. To je, oč tu běží!

To je to, na co se ptám headhunterů, když mě loví. A víte co? Pokaždé je tím zaskočím. Třeba moudřím (spíš stárnu). Ale nad všechny prachy,  stravenky a benefity (ty jsou, samozřejmě taky moc fajn) je pro mě prostředí. Lidi, kolegové, atmosféra. Respekt z obou stran. Od nadřízených směrem dolů a od podřízených směrem nahoru. To je důvod, proč vstávat a těšit se do práce. Opačná situace je důvod, proč si hledat novou.

Takže: co za mě ano?

• kolegové (jak jsou motivováni přijmout nové kolegy, jak jsou sociální)
• mezilidské vztahy
• onboarding
• vedení a hierarchie (jak je transparentní a jak se dodržuje)
• jasná pravidla, kompetence, pravomoci (dodržují se nebo jsou přímo úměrné náladě vedení?)
• důvěra ve vedení (pozná se časem, bohužel)
• podpora vedení a investice do vzdělávání zaměstnanců
• šéf, který umí uznat chybu
• týmový šéf
• sick day, home office atd.
• stabilita a konzistence vedení, vzdělání a obecný rozhled vedení
• interní komunikace

Co pobavilo a je cool v nabídkách, které dostávám?

• dog friendly office (jo!)
• teplákové pátky (proč ne, že jo)
• psycholog na patře (zajímavý)
• fitko na pracovišti (to bych moc chtěla)
• free day každý týden (den, kdy šéf není v práci, to mě dostalo)
• masáže v rámci pracovní doby (ohoooooo)
• hrnek kafe od kolegy (pěkný, vtipný)

Z čeho jsem už vyrostla?

• progresivní růst mzdy (stejně jsem nikdy nepochopila, o co jde)
• motivační pracovní ohodnocení v závislosti na výsledcích (dost kecy, víme to všichni)
• kreativní a přátelské prostředí (říká každej)
• dostatek kafe zdarma (no dobrý, kafe miluju, ale že by to byl důvod, proč někde makat…)
• pravidelné firemní akce (ok, pokud se na mě nikdo nebude dívat skrz prsty, když na nějakou nepůjdu – achjo, my introverti)
• možnost bezprostředně se podílet na růstu firmy (prázdná sláma)
• jsme dobrá parta, dýcháme za sebe (budí to ve mně opačný dojem, když se to takhle hlásí předem…)

 Každej to máme jinak.

To je jasný. Ve dvaceti to člověk vidí jinak než ve skoro ve čtyř… prostě když už máte nějakou tu zkušenost. Dream job vypadá pro každého jinak. Dream šéf taky. A já jsem ze starý školy. Vážím si těch, co si druhých váží. Doopravdy váží. To se dá poznat, fakt.