Na úvod přeskočím tu trapnost, kdy se budu omlouvat za to, že jsem dlouho nic nenapsala. Jednodušší bude, když příští blog stvořím na téma: Kreativní výmluvy proč se mi zrovna nechtělo psát. Ale už se zase chce. Témat jsou mraky, a o to jde především.
Dnešní je pro mě legrační, protože se mě netýká. A přece o něm píšu. Proč? Protože se tomu jednoduše nedá utéct. Je leden, právě to máme za sebou, ale za pár měsíců nás to všechny zase čeká.
Přichází to v listopadu. Všimli jste si? Na sítích se nenápadně začnou objevovat první rozhořčené poznámky a komentáře. Zpočátku krátké, postupně se nějak plíživě zdelšují a nabírají na síle. Jakoby všichni čekali, kdo začne a spustí to. A on se spolehlivě někdo najde. Odpal zní: fuj halloween, debilní dýně, my máme dušičky. A už se to valí. Skoro pod každou vyfocenou dýní se rozvíjí diskuze několika prudičů, že tady tohle nechceme, že máme Dušičky. Máme, to je fakt. A řekla bych, že nám je nikdo nebere. Na Dušičky chodím na hřbitov, zapálím svíčku, zavzpomínám. A nemám pocit, že by mi v cestě stála hromada rozšklebených tykví. Mimochodem, každý rok si taky jednu vydlabu. No a?
P. S.: cestou ze hřbitova mě pokaždé napadá, kolik těch, kteří tak odsuzují dýně a hrdě se perou za Dušičky, se odtrhne od mobilu nebo tabletu, zvedne zadek a jde na ten hřbitov taky.
Když dýňový humbuk pomalu usíná, klid nás nečeká. Ne ne ne. Protože představte si, ta hrůza, v hypermarketech, a nejen tam, už je ta zatrolená vánoční výzdoba, achjo, obchodníci nám to rvou každý rok dříve a tahají nám peníze z kapsy, a taky ten Black Friday už je ve vzduchu a všichni víme, že jsou to akorát zloději a slevy nejsou slevy. A tahají to sem američani, pakáž jedna mizerná. A stejně tam utratíme mraky peněz a pak si to nějak pěkně odůvodníme, že?
A lavina pokračuje. Tolik pohoršení na síti, tolik skandování, že tady Santu nechceme a ten pán na letáku Kauflandu jako Santa vypadá. Tolik času stráveného nadáváním a psaním hejtů. A diskuzí, jak by tedy měl vypadat Ježíšek. A paralelně vedle toho jedou bomby o komerčních Vánocích, o tom, jak je všechno jen o penězích a jak dřív bylo líp. No já nevím. Každý to má jinak, ale mě dřív líp nebylo a fronty na banány mi teda nechybí. Santa mi nevadí, nechávám ho ale těm, kteří ho mít chtějí. K nám chodil a vždycky chodí Ježíšek. Normálně oknem. Asi. Je komerční, jak jinak. Pro škarohlídy však dodávám, že tu odbudnost komerce vyrovnává odpovídající částkou na charitu. Spokojenost?
A je po všem, dárky rozbaleny a už se zase komentuje a kritizuje. Na paškále je štědrovečerní pohádka, fuj to byl ale hnus a hlavní herečka není herečka. A už to není, co to bývalo, poslední hezká pohádka byla Popelka. A hned další nával nadávek, že Popelka ne, že Anděl Páně je víc cool. Osobně teda kopu za Popelku, ale ono to je vcelku fuk, ne?
A nakonec přichází třeskutá diskuze. Ano, ano. Ohňostroje. Výbušniny způsobují ještě výbušnější reakce. Těch fajtů na téma, strčte si ty rachejtle někam a oblíbená reakce „jděte se vycpat, pejskaři“. To je počteníčko. Minimálně k obohacení slovníku. Ovace městům, která tuto kratochvíli zrušila a nadávky těm, kteří ovace píší. A k čemu to? No možná k povzdechnutí, když si k ranní kávě v novinách přečtete o utržených prstech, popáleninách, zatoulaných zvířatech, nevyspalých malých dětech a výjezdech hasičů.
Co tím chci říct? Že by bylo fajn, kdyby věci prostě existovaly vedle sebe. Dýně s Dušičkami, Santa s Ježíškem, komerční i nekomerční Vánoce, e-shopy se slevami i narvané hypermarkety. Pro každého to, co chce. Bez hejtů směrem k těm, co to mají jinak.
No jasně, tak jsem malinko trapná a naivní, protože to je až příliš neskromné přání. A vlastně, co bych si tak od listopadu na těch sítích četla, že jo? Ne, netrávím veškerý čas čtením komentářů. Tolik ho nemám. Ale když mě ta komunikace baví. Pořád. Hodně. Představuju si autory některých postů a… je mi jich líto. Některým zase tleskám za odvahu. A některé, i při vší snaze, nechápu.
Tak vážení… Teď se všichni převalíme přes motivační posty o předsevzetích, hubnutí, učení, stávání se lepšími lidmi a… a zanedlouho to tu máme znovu. On ten Valentýn je jenom za měsíc a půl:)