Bylo nebylo. Za devatero řekami, sedmero kopci, v kraji malebném a přes všechnu jeho hrubou, skalnatou a kopcovitou slupku vlídném, žila byla princezna. Měla to kouzelné místo ráda, i když často utíkala do světa na zkušenou. Sbírala moudrosti nejen z knih. Naslouchala lidem i přírodě. Často se zmýlila, ale to ji nezastavilo. Naučila se prohrávat a neúspěch ji poháněl dál. A to jí prospívalo. Čas se s časem sešel a o princeznu se ucházela různá království, která potřebovala její pomoc. Rozkřiklo se totiž, že se na té cestě za poznáním naučila mnoho věcí.
V jednom království poznala osvíceného rádce Leška. Dali hlavy dohromady a společně za pomoci dalších zvítězili nad špatnými a hamižnými šašky, kteří si pro sebe usurpovali právo rozhodnout, kdože je v zemi tamní tím nejlepším v rytířských kláních. A protože hlas lidu rozhodl, že mezi nejlepší patří sám Lešek, princezna měla tu čest s ním za odměnu sepsat pamětní povídání jako poselství ostatním zemím a národům. Poselství pojmenovala podle věty, kterou rádce Lešek řekl hned na začátku: Dobrých lidských vlastností si vážím víc než sportovních výsledků.
Tak velkoryse, ctnostně a vřele se u princezny Lešek zapsal už navždycky. Podali si ruce a jejich osudy se ubíraly každý jiným směrem. Princezna pomáhala v jiném království a co se nestalo? Šťastná náhoda je svedla dohromady. A zase společně vymýšleli, jak pomáhat dobré věci. A dobrou věcí se stalo Velké rytířské klání. Rádce Lešek byl jmenován hlavním Mistrem rytířem a měl vše na svých bedrech. Pral se s mnoho prašivými kočkami, které mu přeběhly přes cestu. Bojoval se zubatým drakem i starým pomateným žabákem sedícím na prameni, udatně přeskakoval mnoho překážek. A v onen slavný den pozval princeznu na tu slávu. Přišla i s tajným posláním. Bystrýma očima sledovala klání a mumraj okolo. Nic jí neuniklo. A protože si s Leškem slíbili, že si navždycky budou říkat pravdu, učinila tak. Na pergamen mu zaznamenala nešvary i chválu. A předala mu to celé s trochu omšelou pečetí.
Lešek nelenil. Četl a hlavou moudrou a sečtělou rozhodl. Na příští rok svolal radu schopných a jali se dělat změny. Vylepšovali a činili tak, aby lépe bylo. Ponejvíce komtesa Pavla, která zářila jako zlatý poklad. Na co sáhla, to se dařilo. Rok od roku se Velké rytířské klání stávalo lepším a dokonalejším. Ze strniště plného slámy se stal trávník hodný ocenění anglické šlechty. Celé soutěžení získávalo věhlas a mnozí, i z dalekých krajů, se chtěli přiučit, jak správně takovou věc uchopit. Lešek s Pavlou a jejich družinou si vydobyli úctu. Zvítězili a jejich pečeť získala lesk a slávu.
A princezna s úsměvem a velikou pýchou sleduje, jak jim jejich konání od ruky jde.
Pozn.: Dvorní Mistr Paletka, autor barev a znaků pro zvací listiny trvá na tom, že nejlepší sportovní zvíře se zove ježek. (To není třeba chápat, jen vzít na vědomí. To víte, umělci… .)