Tak jo. Pod vlivem čerstvých zážitků to musí ven. Protože jinak to v sobě budu dusit nebo pořád otravovat kdekoho a možná i kdeco. Tady to máte. Odpozorováno v Emirátech.

#nerozumí a ještě je tu málo jídla

Pojďme si zanadávat na leteckou společnost! Co, mámo, dyť voni nám za celou cestu dali akorát to jedno teplý jídlo a krabičku s  tyčinkama a kompotem. Za ty prachy, to se mi snad jenom zdá! A tady ty… co nás obsluhujou, táto! Ani neumí česky! Kafe říkám, ka-fe! Ein kafe mi přines! Díky, no to to trvalo. Foť, foť to! To bude už asi ta… Dubaj, ne? Ber tašky a deme. Proč nás nechtěj pustit ven, sakra?

#my letos jedeme jakoby sami…

Kam jedete? Jaký hotel máte? Hm, tak to máte jiný než my. No víte, my teda cestujeme pořád, několikrát každej rok. Letos ale sami, přes ten internet, bez cestovky. Tak nevíme, jak to jako bude na tom letišti tam. Někdo si nás vyzvedne? Nevíte, ke komu se máme hlásit? A vy to taky nevíte? A vy?

#selfie tyč

Tu musíte mít! I přes to, že s vámi cestuje kamarádka nebo přítel nebo kdokoliv další, kdo by vás mohl vyfotit, tahejte s sebou všude tyč! A co víc? Otravujte s ní zejména tam, kde je mnoho lidí na jednom místě. U památek, v přístavu, na tržištích, v obchodních domech, v letadle, v bazénu. A co nejčastěji, protože jedna fotka nestačí. Čím víc, tím líp. Zkoušejte pózy, špulte rty! A to na každém metru paluby vyhlídkové lodi, před každou výlohou ve městě. A jako majstrštyk si nechte pořízení tisíce fotek tyčkou na úzké lávce, po které musí přejít ještě 40 lidí, kteří stojí za vámi a nezbývá jim nic jiného, než čekat a vrtět hlavou. Nebo vás hodit do vody. Nebo se na sebe tázavě dívat a dojít k závěru, že jste prostě magor.

#pivo se platí, ber kolu

Kola ti musí stačit, na to pivo nešahej, říkala to ta paní, že alkohol se platí! Vem radši dvě. Nebo tři. Vemu to do tašky do autobusu, do hotelu pojedem zase hodinu nejmíň. Jaká je? Třeba je ta arabská jiná než u nás. Chutná? Tak jich beru víc. Na ostatní zbyde to pivo, ať si zaplatěj.

#jak čuměj

Co na tom, že má každá země svoje zvyky. A co na tom, že vy jste tam jen na návštěvě. Házejte na to ignora a kašlete i na to, že vás průvodce upozornil včas a dopředu, co je a není vhodné. Přece si na zadek z nikoho nesednete, no ne? Takže zvykům navzdory si do města arabů, kde převažuje islám, vezměte kraťasy, místy i o dvě čísla menší a opravdu nepěkně zaříznuté. A odhalená ramena. A v klimatizovaném obchodním domě si všude nahlas stěžujte, jak na vás každej čumí. A že vám je zima, protože blbá klimatizace jede na plný pecky! To zaručeně pomůže. A nezapomeňte u každého obchodu komentovat vysoké ceny, kdo by to v Dubaji čekal, no ne?

Takhle to vypadá, že jsem na cestách potkala partičku z „jezeďáků z Hoštic“. Není to tak. Výše uvedení exoti tvořili jen malou část. A možná právě proto tolik vynikli. Zajímavé je, že „mimoní“ chování není otázkou dříve narozených, u kterých by člověk velkoryse přimhouřil oko. Vesměs se jako trubky projevovali jedinci ve věku 25 – 35 let. Zvláštní co? Čím to je?

Na závěr jednu pecku. V autobusu od terminálu k letadlu: „Holky, já nevim, no. Kdyby mi někdo řekl, že je v Dubaji takovej hic, taková nuda a samej chlap v županu, nikam bych nejela.“

Tak stane se, no…